Původně byla v pátek večer na programu párty a v sobotu odpoledne malej výlet. Pak Kuba přišel s návrhem jet v sobotu někam na východ slunce a bylo rozhodnuto.
Party zrušena, spát po Večerníčku, ráno brzo vstávačka a vzhůru na Ještěd.

Nejprve jsme si mysleli, že si to vyšlápneme nahoru pěšky, ale nakonec se projevila lenost a zima a tak jsme vyjeli až na parkoviště kousek pod vrcholem. Asi 15 minut jsme museli počkat v autě, protože jsme přijeli na místo s předstihem. Klasika. Venku fučelo tak, že jsme se báli, že nám kymácející se stromy spadnou na auto. To jsme ještě nevěděli, že nahoře to bude několikrát horší.Romantika se nekonala, protože nahoře bylo spousta lidí, kteří se na východ přijeli taky podívat, ale byla to krása. Dokonce se tu konala i žádost o ruku. Hned jsem Kubovi zakázala, aby mě na podobnym klišé místě ve 4 ráno v listopadu požádal. Tu bolest u nandavání prstýnku na úplně promrzlý ruce si dokážu živě představit. Au. 😀Bylo krásně vidět a tak jsme něco málo pofotili, pokochali se, ale já se vlastně mnohem víc soustředila na to, že mi mrazem za chvilku upadnou končetiny. Takže příště asi v létě. 😀Po východu jsme zajeli do Liberce na snídani do bistra jménem Jíme s mírou. Překvapila nás lokalita hned vedle benzínky, ale jeli jsme autem, takže nám to bylo jedno. Slečna co nás obsluhovala byla moc milá a mají super výběr. Kuba si dal pravou anglickou snídani a já francouzskou. Za 120-149 Kč tady dostanete neskutečnej kotel jídla. Já byla trošku zklamaná, páč na mě byly vajíčka na hniličko málo udělaný, ale jinak to byla dobrota. Když pojedete kolem, určitě se stavte. Já bych příště chtěla do Mikyny, kde jsem taky ještě nebyla.V Liberci bylo absolutně zataženo a vidět na dva metry, ale předpověď hlásila celý den azuro a tak jsme se nenechali zastrašit a vyrazili jsme na další výlet. Tentokrát na Hrubou Skálu. S Kubou jsme projeli většinu skalních měst a tak nás překvapilo, že tady jsme ještě nebyli. Počasí nám vyšlo na jedničku a vážně byla celou dobu krásně modrá obloha bez mráčku. Dali jsme si příjemnou procházku přes všechny hezké vyhlídky, místo kde se natáčel film Jak dostat tatínka do polepšovny a pelášili jsme uťapkaní a hlavně hladoví domů.Výletnický den jsme zakončili na pozdním obědě v naší nejmilovanější burgráně Hillbilly. Pokud neznáte, určitě to napravte. Jejich burger s kozím sýrem je naprosto dokonalej. A ostatní taky!

Zbytek odpoledne jsme prováleli doma se skvělym pocitem, že máme dlouhej den a stihli jsme všechno, co jsme chtěli.

Jste ranní ptáčata jako my, nebo se radši válíte „do oběda“?

Share: