Cestování

Schafberg – Jsme zase na horách!

23. 8. 2018 by Eliška 5 141 komentářů

V pátek jsme se probudili do slunečnýho rána někde na poli u řeky ve městečku Ebensee, Budík nám zazvonil už v 5 hodin ráno, takže nás ještě ranní rosa studila do nohou. Věděli jsme ale, že přes den nás čeká krásný počasí a spousta sluníčka. A taky kilometrů. Čekal nás totiž výstup na horu Schafberg.

Schafberg se tyčí do výšky 1783 m.n.n. a na vrchol se můžete vydat za 36 euro (zpáteční) zubačkou. Připravte se však na to, že je to extrémně turistická atrakce a asi si vystojíte hezkou frontu. První zubačka vyjíždí nahoru v 9 hodin a cesta trvá hádám kolem 20ti minut.
My se ovšem rozhodli tuhle turistickou atrakci vynechat a radši si to vyjít po svých. Cesta na vrchol vám zabere 3-4 hodiny, záleží jak rychle půjdete a kolik zastávek si budete cestou dělat.
První zhruba hodina až dvě se jde lesem, takže se nedočkáte žádných výhledů. Cestou potkáte mezistanici zubačky a když budete mít štěstí jako my, můžete se podívat, jak se do parní lokomotivy doplňuje voda. Dál už je trasa mimo les a vy se můžete kochat okolní krajinou. Cestou obcházíte i kolem spokojeně pasoucích se kraviček. S těma já trošku bojuju a nikdy se nemůžu rozhodnout, jestli si je chci spíš pohladit, nebo se jich víc bojim. 😀 Většinou začnu couvat hned jak se pohnou. 😀 Řekněte mi prosím, že nejsem jediná poseroutka!
V tomhle úseku už se před vámi rozprostírá poslední část cesty na vrchol. Vypadá to jako brnkačka a my už jásali, že jsme skoro nahoře. Opak byl pravdou 😀 Poslední část cesty byla aspoň pro nás ta úplně nejhorší. Bylo už kolem desáté hodiny a sluníčko začalo pěkně hřát. Zbývající cesta nahoru neni dlouhá, ale škrábete se tu opravdu do docela strmého kopce a jak jsme kolem sebe cestou zpátky mohli vidět, tenhle úsek evidentně zmohl úplně každého. Ale není to nic, co by se nedalo zvládnout. Já jen ráda dramatizuju. 😀
Když jsme přišli na vrchol, byli jsme popravdě trošku zklamaní. Hemží se tam miliarda „turistů“, kteří si to nahoru vyjeli zubačkou a slečny se tam prochází v šatičkách a žabkách. To trošku kazí ten dobrej pocit ze zdolání vrcholu. A samí Češi! Když ale pominu turisty, se kterýma se musí bohužel počítat, výhledy jsou naprosto nádherný a opravdu stojí za to Schafberg navštívit. Já bych nahoře dokázala sedět a kochat se výhledem hodiny. 🙂 Doporučuju sednout si někam mimo lidi a opravdu si aspoň chvíli užívat ten klid. Když vidíte všechny ty krásy co příroda dokázala vykouzlit, všechny problémky světa najednou ztrácí svoji váhu.
V místní chatě se můžete za horské ceny občerstvit a užít si výhledy na okolní krajinu. My si dali klasicky pivo a kdyby nestálo 4,30 euro, vypila bych jich tam několik. 😀 Po skoro čtyřhodinovym výstupu vážně bodlo! Podle Kuby to byla spíš taková voda, ale mně hrozně chutnalo a klidně bych si takový dala i u nás v Praze. 😀
Po mojí „fotosession“ a Kubči odpolednim šlofíku nás čekala cesta dolů. Trasy nejsou úplně srozumitelně značené a my se báli, že zas dojdeme někam úplně jinam než máme auto, takže jsme si vybrali jít dolu stejnou cestou jako nahoru. Vy si ale můžete horu obejít i z druhé strany. Cesta dolu byla sice o dost rychlejší než nahoru, ale taky nudnější a bolavější. Já poprvé v pořádných horách zkoušela svoje nový botky, který naprosto mi-lu-ju, ale bez puchýřů se to bohužel neobešlo..
Když jsme došli dolů k autu, náš jediný cíl bylo to nádherně modrý jezero (Wolfgangsee), který se před námi rozprostíralo. Všude podél břehu byly na naší straně jezera soukromý plážičky, takže byl trošku oříšek najít místo kde se uvelebíme. Nakonec jsme ale našli svojí lavičku a hned se skočili ochladit. Řeknu vám, v tu chvíli jsem byla snad nejštastnější dítě na světě a Kuba podle výrazu vypadal úplně stejně. Nepřehánim, bylo to dokonalý! Voda nám krásně zchladila naše spálený čumáky a moje oteklý nohy plný puchýřů to taky ocenily. 😀 Jeden z nejlepších momentů celýho víkendu a kdybych mohla, nejradši bych tam zůstala napořád.
Večer jsme zakončili tak, jak to máme nejradši. Vínem, jídlem z ešusu a usínáním ve spacáku v autě. Další den nás čekaly výlety rovnou dva, ale to jsme ještě netušili, jak nás budou po dnešku bolet nohy.. :))
Share: