Na cestování autem jsou nejlepší ty zážitky a momenty, který prostě ve čtyřhvězdičkovym hotelu nezažijete. Například když se škrábete strašnym terénem k ledový řece, aby jste se vykoupali po výšlapu, když na odpočívadle vaříte pytlíkovou večeři, popíjíte k tomu něco dobrýho a pak jentak sedíte v autě nebo na rozložený dece venku, hrajete hry, bezmyšlenkovitě tlacháte o všem na světě. Ta svoboda a pocit, že v tu chvíli můžete všechno na světe. To jsou momenty, který vás na cestování a spaní „na divoko“ okouzlí nejvíc.  Nebo taky fakt, že ušetříte za ubytování. Ale to už je jiný příběh.. 😀

Ráno se probouzíme brzo, abychom si užili jezero Karersee. Z parkoviště kde jsme přespávali to je zhruba 10 minut a tak se vydáváme pěšky. Po příchodu k jezeru nás čeká docela zklamání.Není to poprvé, co si vyhlídneme místo podle dokonalých insta fotek a ve finále bez těch filtrů je vlastně docela obyčejné. Naštěstí je ještě brzo a nikde ani noha. Jezero aspoň obcházíme kolem dokola a vracíme se zpátky k autu, kde si děláme snídani šampionů (čti vajíčka, avo toust a lovečák :D).

Po snídani se vydáváme k Lago di Molveno, které nás taky moc nenadchlo.Těšili jsme se na horské jezero, ale působí to na nás trochu jako koupaliště v Čechách. Hlava na hlavě a voda tak ledová, že se v ní koupou jenom otužilé děti. (Doporučuju objet jezero, najít si klidnější místo ke koupání a vyhnout se hlavní přeplněné pláži.) My z pláže zdrhli, šli si spravit chuť pizzou a potom jeli dál. 3 zastávky za jeden den jsme v plánu neměli, ale aspoň toho stihnem víc.

K Lago di Garda jedeme bez cíle. Po třech dnech na cestě už potřebujeme normální teplou sprchu a tak se po dlouhým hledání místa kde by se nám líbilo rozhodujeme pro kemp La Rocca u městečka Garda.
Venku je kolem 30ti stupňů, takže hned skáčeme do jezera a užíváme si to příjemný schlazení. Večer se procházíme po pobřeží a sedáme si do příjený restaurace Osteria Caffe Amaro, kde nám k večeři hraje živá kapela. Tohle místo opravdu doporučujem, měli jsme se tam fakt krásně. Na jídle jsme si pochutnali a o víně ani nemluvim. Večer leháme ovínění a spokojení do stanu a usínáme jako mimina. Ráno nás čeká odjezd na Monte Baldo..
Když ráno vyjíždíme z kempu, ještě ani netušíme, co za horor nás během dne čeká.
Na pokladně si za 15 euro kupujeme zpáteční jízdenku na lanovku (do 9ti hodin stojí zpáteční jízdenka 15e a od 9ti tuším kolem 20e) a za chvíli už vyjíždíme nahoru.
Po cestě už tušíme, že viditelnost bude trochu horší, protože celé jezero je v oparu, ale to co nás čeká nahoře jsme opravdu nečekali 😀
Mlha taková, že by se dalo krájet a viditelnost nulová. Abychom nejeli hned zase dolu, rozhodujem se, že se vydáme pěšky na mezistanici lanovky San Michele, odkud by mohlo být aspoň něco vidět.
Vydáváme se jedinou viditelnou cestou a po pár kilometrech zjišťujeme, že to nebyla dobrá volba a že jsme úplně někde jinde, než bychom být měli. Dolu jdeme 5 hodin strašným terénem, roklinami, horami, po hřebenech nahoru a dolu. Obcházíme skoro celé Monte Baldo a cestou potkáváme jen jednu dvojici Němců. Nohy máme samý puchýř, mozoly a opravdu už sotva jdeme. Na takovou cestu nejsme připraveni a tak docela trpíme. Kuba se mě snaží dopovat pozitivní energií a zabavit slovním fotbalem, ale po pár hodinách dochází slova i jemu a tak mlčky jdeme za sebou a jen čekáme, kdy konečně narazíme na ňákou lepší cestu. Když nakonec vidíme dole na parkovišti naše auto, je to ta nejšťastnější chvíle dne a kdyby nás tak šíleně nebolely nohy, určitě skáčeme radostí! Jedeme do kempu dát si sprchu a vyrážíme podél  Gardy zase o kousek níž..
Přijíždíme do Sirmione, kde trošku válčíme s místem na spaní. V těhle městečkách je to vždy trošku náročnější, protože všude jsou cedule o zákazu kempování a hlavně mraky lidí a aut. Nakonec jsme si pro přespání vybrali parkoviště s výhledem na jezero a veřejnými záchody. Co víc si přát. Rozkládáme  deku na travnaté pláži a otevíráme lahev vína. Modlim se, aby na nás nepřišli policajti. Asi bychom těžko vysvětlovali, že Kuba už řídit nemůže.
Ráno snídáme na pláži a přejíždíme do historického centra Sirmione. Procházíme jejich slavný vodní hrad, dáváme si největší zmrzlinu v životě a relaxujem v přístavu. Víte, že Italský kachny jsou strašně přidrzlý? Pro kousek žvance vám jsou pomalu schopný sednout na klín. 😀
Ze Sirmione se vydáváme na druhý břeh Gardy do městečka Salò, kde konečně na pár hodin relaxujeme. Kuba vydrží v klidu jenom chvilku (ach ty děti! :D), takže se po třech hodinách odpočinku zvedáme a jdeme se projít po městečku. Doporučuju zajít do zmrzlinárny u kostela a dát si jejich ledovou tříšť. Jahodová byla obzvlášť boží a sliny se mi na ní sbíhají ještě teď 😀
Celý den jse těšíme na to, až si k večeři ugrilujeme lososa. Abychom to neměli moc jednoduchý, ve chvíli kdy dáváme lososa na gril se zvedá vítr a začíná pěknej vichr. No řeknu vám že pro takovýho plašana jako jsem já nebylo vůbec příjemný v bouřce a větru přeskládávat auto a grilovat na veřejnym parkovišti uprostřed baráků. Ještě když máte permanentně kvůli větru šaty u hlavy 😀
Všechno má ale šťastný konec a tak po chvíli už sedíme v autě, lososa zapíjíme vínem, déšť nám buší o kapotu auta a je to vlastně celý docela příjemný. To jsou přesně ty vzácný chvíle, o kterých jsem psala na začátku článku a na který vzpomínám nejradši.
Share: