Na létě krom koupaček a výletů miluju mimo jiné taky teplý večery, kdy můžu sedět dlouho do večera venku v tričku nebo šatech a je mi pořád příjemně. Když nejsme utahaný z práce, nebo nelítáme někde mimo Prahu, nejčastěji trávíme naše večery (odpoledne, dny?) někde „na pivku“. A Praha je kouzelná v tom, že nám nabízí nespočet míst, kde se dá příjemně posedět a užít si tu pravou letní atmosféru i mimo klasickou hospodu se zahrádkou. A já vám tady teď napíšu o těch mých úplně nejoblíbenějších místech. Sice je už léto skoro pryč, ale můžeme to brát jako ohlédnutí za těma neskutečně teplýma měsícema a taky jako inspiraci na léto příští. A nebo taky nemusíme čekat a můžeme vyrazit rovnou. Zatím máme krásně a na podzim se dá přece taky ještě sedět venku. I když třeba ve svetru a huňatý šále:))

Ahoj ! Máme tady pondělí a s ním přichází i nový článek s dalšími tipy na výlety a pokračování našeho mini roadtripu po Rakousku.

Jezero Augstsee je jako dělaný pro všechny, kteří nehledají náročnou turistiku, ale zároveň se rádi ocitnou vysoko v horách. Na své si taky přijdou milovníci aut a jízdy, protože k jezeru se dostanete po 9km dlouhé panoramatické cestě.

V sobotu nás sice čekaly výlety rovnou dva, ale žádné dlouhé túry a proto jsme se rozhodli přispat si zhruba do sedmi. :))
Zatímco většina výletníků, se kterými jsme sdíleli naše spací místo pořád ještě spala, my jsme se vydali do obchodu pro čerstvou snídani a poté do městečka Gosau, kde započal náš první výlet. Na obrovské parkoviště jsme dojeli něco kolem osmé a už takhle brzo nezbývalo moc míst na zaparkování. Když jsme odtamtud o pár hodin později odjížděli, lidi tu doslova stáli frontu na volné místo. 

V pátek jsme se probudili do slunečnýho rána někde na poli u řeky ve městečku Ebensee, Budík nám zazvonil už v 5 hodin ráno, takže nás ještě ranní rosa studila do nohou. Věděli jsme ale, že přes den nás čeká krásný počasí a spousta sluníčka. A taky kilometrů. Čekal nás totiž výstup na horu Schafberg.

Sněžka. Nejvyšší hora naší republiky a taky největší lákadlo Krkonoš. Poprvé jsem tam byla jako malá s tátou a pamatuju si jen to, že to bylo STRAŠNĚ daleko a do kopce. A taky že jsem řikala, že už NIKDY na Sněžku nepůjdu.

Než jsme jeli na náš první roadtrip, vůbec jsem nevěděla do čeho jdu a na co se mám vlastně připravit. Nedokázala jsem si představit jak budeme spát, kde si budu čistit zuby, „sprchovat se“ a co všechno si vlastně mám vzít s sebou a co radši nechat doma. Často se mi stává, že mi píšete a ptáte se na přesně na ty věci, ve kterých já sem tápala před naším prvním odjezdem a proto jsem se rozhodla sepsat vám informativní článek o tom, jak na podobných dovolených přežíváme my a bez čeho se neobejdeme.

Středeční den nám začíná přesunem do Verony.  Máme zabookovaný kemp, takže nám odpadá starost s hledáním ubytování. Zapisujeme se a jdeme se do centra, které je z kempu vzdálené jen cca 10 minut pěšky. Venku je pařák jako blázen a jsme durch ještě než tam dojdem. 😀 Moc jsme si toho o Veroně nehledali, takže jsme rádi za mapku, kterou jsme dostali na recepci kempu.

Na cestování autem jsou nejlepší ty zážitky a momenty, který prostě ve čtyřhvězdičkovym hotelu nezažijete. Například když se škrábete strašnym terénem k ledový řece, aby jste se vykoupali po výšlapu, když na odpočívadle vaříte pytlíkovou večeři, popíjíte k tomu něco dobrýho a pak jentak sedíte v autě nebo na rozložený dece venku, hrajete hry, bezmyšlenkovitě tlacháte o všem na světě. Ta svoboda a pocit, že v tu chvíli můžete všechno na světe. To jsou momenty, který vás na cestování a spaní „na divoko“ okouzlí nejvíc.  Nebo taky fakt, že ušetříte za ubytování. Ale to už je jiný příběh.. 😀

Budíček v 6 ráno se rozléhá po celym autě, ale mně to snad poprvé za život vůbec nevadí. Jsem natěšená na náš první dovolenkový den. Koukám ze zamlženého okýnka a s radostí šťouchám do Kuby ať vstává – svítí sluníčko a výhled na hory je teď snad ještě krásnější! 

Je pátek ráno a já doma lítam jak střelená. Rozhazuju věci, všechno desetkrát kontroluju a radši přidam do každý tašky pár věcí navíc. Co kdyby se náhodou hodily.. Dneska začíná náš roadtrip a mně se chce nervozitou zvracet. Zařizujeme posledních pár věcí a já dělam jako správná ženuška sváču na cestu. „Kubo, kolik chceš toustů? “ ptám se ho radši.. „Asi dva.“, odpovídá. Dostane tři. Kdyby náhodou. A housky k tomu, cesta je dlouhá!