Vínu vůbec nerozumim, ale miluju ho. Ve všech formách a za každý situace. V zimě nonstop držim v ruce svařák, v létě prosecco a celoročně klasický víno. I přesto jsem ale nikdy nebyla ve sklípku. Párkrát jsem byla na vinobraní někde v Praze, ale to pořád není ono.. Proto jsem byla šťastná, že jsme se nakonec dokázali v 10ti lidech domluvit a odjeli v pátek na Moravu.

Dostat se z Prahy (a Plzně) v pátek odpoledne kamkoliv po D1 je většinou vážně o nervy. Nakonec jsme to ale zvládli a i když později, než bylo v plánu, večer už jsme všichni seděli ve sklípku poblíž našeho penzionu a degustovali. Pokud se tomu tak dá říkat. No a jak jsme začli, tak jsme do neděle nepřestali. Ubytovaní jsme byli v Penzionu U Presu a měli jsme se moc dobře. Večer ve sklípku jsme měli domluvený přímo u majitele penzionu a jelikož jsme hladoví, připlatili jsme si i raut. Pokud chcete mít jistotu, že se najíte toho co vám nejvíc chutná, můžete si raut zajistit i vlastní.V sobotu nám vyšlo krásný počasí a tak jsme ho využili a vyrazili na výlet. Začali jsme vinárnou ve Vrbici, a odtamtud se vydali do čtyři a půl kilometru vzdálených Čejkovic. Trasa vede sice po silnici, ale naštěstí není moc frekventovaná. Chvilku se jde lesem, ale převážně podél vinic, takže jsme se celou cestu kochali a pak i fotili. 😀Čejkovice jsou krásná vinařská obec s velkou spoustou sklípků. Pokud se sem ale vydáte hladoví, vezměte si radši svačinu do batůžku. Místní restaurace otevírají nejdřív ve 3 odpoledne a jediná co otevírá dřív je často obsazená. My si naštěstí po delším čekání a vymýšlení plánů, že se naobědváme sušenkama a bagetou svoje místa našli a nakonec se dobře najedli v restauraci Hotelu Zámek. Na jídlo si tu sice chvilku počkáte, ale nakonec nám všem chutnalo.Po jídle jsme všichni byli docela unavení a tak bylo třeba nabrat druhý dech. Proto jsme se vydali do vyhlášené vinotéky Sýkora, kde jsme si každý koupili víno na cestu, chvilku poseděli, pohráli si s místníma ovečkama a vydali se zpátky do Vrbice.Po rozpití našich zásob jsme už byli všichni trochu vláční, ale naštěstí na to jsou na Moravě zvyklí a všichni koho jsme cestou potkali byli hrozně milí a usměvaví. To se nám fakt líbilo, nepotkat žádný kyselý obličeje. V Praze by nás každej poslal do háje a ještě by nám nadával do ožralých hovad. Tady dokonce lidi stavěli na naše „stopování“, zasmáli se a spolujezdci si s náma dokonce i připíjeli.  😀

Morava je prostě skvělá a já doufám, že se tu příští rok sejdeme zase!

Share: