Věříte v lásku na první pohled?? Já už jo. Madeira totiž byla.

Stálo mě to dost úsilí, neustále před Kubou omílat, jak je Madeira krásná a že bych tam chtěla. Nakonec se to ale vyplatilo. Letenky jsme koupili v lednu a bylo rozhodnuto. Letíme. A jen s příručnim zavazadlem. Na 9 dní. Na místo, kde během jednoho dne vystřídáte bundu, pláštěnku, sluneční brýle a plavky. Challenge accepted.

…Je úterý 11. března 18:40 hod. A my vystupujeme z letadla a půjčujeme auto. Samozřejmě se nic neobchází bez komplikací, ale o tom víc třeba jindy. První den na Madeiře zakončujeme ne moc dobrou večeří, lepší lahví vína a padáme za vlast hned po příchodu do apartmánu.

Středa

Hned od začátku nezahálíme a rovnou si nastavujeme budíka kolem 5 ráno a vyrážíme na Sao Lourenco (+Ponto de Vista + Ponta du Furado). Jedná se o nejvýchodnější cíp ostrova, který je dost odlišný od zbytku Madeiry. Mně to trošku připomíná Faerské ostrovy, kde jsem sice nikdy nebyla, ale podle mě to tam musí vypadat takhle. 😀 Všude jsem četla, jak se jedná o nenáročnou vycházku a tak jsme se podle toho taky oblékli. Opradu se nejedná o nic extra náročného, zamakáte si v podstatě až na konci, ale cesta rozhodně neni nijak příjemná, takže pohorky needed. My celou cestu brečeli, že jsme si je nevzali a já si v teniskách málem vyvrkla kotník snad nejmíň stokrát.  Cesta nám trvala i s kochacíma, fotícíma a svačícíma pauzama cca 3 hodinky a cestou tam jsme nepotkali NIKOHO! 😀 Zato cestou k autu už jsme potkávali davy a davy lidí. Takže naše klasická rada – vstávejte brzo. Vážně se to vyplatí.

Další bod dne byla Santana, kde se nachází pastevecké domečky. Zajímavostí na těchto domcích je to, že po spasení okolní trávy se domečky dají přenést na jiné místo. Já si to celé představovala trošku jinak a tak jsem byla na místě trochu zklamaná. Santana je jinak podle mě totiž docela ošklivá a to že jsou tam rozseté tyhle domečky to bohužel moc nezachraňuje. Možná to někoho nadchne, ale já bych sem znovu vůbec nemusela.

Po odpolednim odpočinku doma se vydáváme pěšky do centra hlavního města Funchal, ve kterém jsme bydleli. Cesta trvá kolem třičtvrtě hodiny, takže po celodennim chození taková další pěkná procházka. 😀 Procházíme centrum města, místní trhy, přístav a „kotvíme“ v Barreirinha Bar Café na vínu a dobrůtkách.

Čtvrtek

Po snídani vyrážíme vyhlídkovat a hned chápeme, co obnáší řízení na Madeiře. Je to jeden velkej zážitek. Pro řidiče to musí být strašný nervy a pro mě to bylo modlení se, aby to můj žaludek zvládl. 😀

První bod našeho výletu bylo Ponta do Pargo, kde jsme se pokochali útesama a majákem. V místní restauraci jsme si dali kafe a vepřový sendvič napůl. Nápoj co nám dali, neviděl kafe ani z vlaku a sendvič byl prostě suchá veka s tenkym plátkem masa. Nic víc. Bizár no. 😀 Ještě že tam příroda to tam zachraňuje, protože michelinskou hvězdu bych jim teda nedala 😀

Počasí na týhle části ostrova si z nás trochu dělalo srandu a střídalo se všechno se všim. Mrholení, sluníčko, vítr, teplo, zataženo a pořád dokola. Svlíkání a oblíkání svršků by mohl být na Madeiře národní sport. 😀

V blízkosti je druhá vyhlídka Miradouro Garganta Funda, která je možná ještě hezčí. Výhled se vám rozrprostře na dechberoucí útesy, oceán a vodopád.

My to stihli všechno tak akorát, než se nám brutálně rozpršelo a to nás zahnalo zpátky do Funchalu.

Pátek

Naše klasická vstávačka v 5 hodin. Připravujem svačinku, balíme batoh a vyrážíme směr Levada das 25 fontes. Na místo přijíždíme něco kolem 8h ráno a teploměr ukazuje 8 stupňů a přes mlhu a mrholení nevidíme na metr. Ups. Na to teda oblečený nejsme. Přesto se nevzdáváme a vyrážíme prozkoumat, jak vlastně vypadá takový výlet kolem levád. Levády jsou uměle vytvořené zavlažovací kanálky, které přenášení vodu napršenou v horách do níže položených oblastí ostrova. Na Madeiře jsou jich stovky kilometrů a túry podél nich jsou velký lákadlo pro turisty.

Mně výlety podél levád připomínaly džungli 😀 Příroda na Madeiře kouzlí neskutečně a tady je zeleno kam se podíváš. I když nám celou cestu mrholilo, levádám to vůbec neuškodilo a celý výlet tak nabral magickou atmosféru.

Kolem poledne nasedáme do auta a vydáváme se zpátky směr Funchal. Ještě pořád je vidět na parkovišti přes mlhu jen pár metrů a skoro jsme si myslíme, že zbytek dne proválíme doma. To ale nevíme, že po ujetí pár kilometrů se najednou změní počasí o 180 stupňů a na nebi nebude ani mráček.

Doma si dáváme oběd, v supermarketu kupujeme dobroty a madeirský víno a vyrážíme směr Praia Formosa, kde trávíme část odpoledne. Tuhle nádhernou pláž s černym pískem totiž máme zhruba 15 minut pěšky od apartmánu. Sluníčko pálí o sto šest, ale když fouká, není to tak cítit. A tak se večer doma divíme, jak strašně jsme spálený. Hlavně já ehm. A to jsem se jako jediná (poctivě) mazala.

Sobota

Dneska nikam neženem a snídáme v posteli. Kolem 10h. vyrážíme směr Achadas Da Cruz a doufáme, že nám nebude pršet, jako dva dny zpátky.

Přijíždíme na místo a je krásně. Bomba. Hodně fouká, takže bereme bundy a vyrážíme koupit lístky na nejprudší lanovku, kterou jsme (asi) kdy viděli. Zpáteční lístek stojí 3 eura, takže ani na moment neváháme a za pár minut nasedáme na vrchní stanici kyvadlové lanovky. Ta původně sloužila pro zemědělce, kteří se tak dostávali dolů na pobřeží Fajã da Quebrada Nova.

Vesnička dole je naprosto malebná a my si zase připadáme jak v úplně jiném světě. Tentokrát nám chatičky pod útesem připomínají Asii. 😀 Místní sem jezdí na víkendy jako na chatu a minimálně jednu chatičku najdete i na Airbnb. Vědět o tom dřív a mít víc času, klidně bychom si to aspoň na jednu noc zarezervovali. Dole je totiž naprostý klid a všude slyšíte jen vlny odrážející se o útesy. Nevím, jak moc je tohle místo turistický, ale my jsme tady zase skoro sami.

Když už jsme chtěli jet zpátky nahoru, napadlo Kubu vydat se prozkoumat ještě druhou část pobřeží, kam evidentně nechodí moc lidí. A byl to ten nejlepší nápad. Mezi skálami se nám otevřel zas úplně jiný svět. Tentokrát trochu jak z Avatara, nebo Pána Prstenů. 😀 Na konci mezi soutěskama na nás čeká krásnej vodopád a my se divíme s otevřenou pusou, jaký krásy tady ještě najdem. Tohle místo rozhodně stojí za to a je hrozná škoda, že spousta lidí se jen drží nejhlavnějších cest a nenapadne je vystrčit nos o kousíček dál, kde to je kolikrát mnohem hezčí a zajímavější.

Cestou domů to bereme přes Porto Moniz a Seixal a jejich vyhlášené přírodní bazénky. Počasí na koupání úplně není, i když spousta lidí se koupe. My ale jedeme dál do Sao Vincente, kde si dáváme obědo-večeři na pláži a kocháme se vlnama.

Neděle

Být na Madeiře a nenavštívit nejvyšší horu Pico Ruivo by byl hřích, ale nás už po šestidenním chození bolí nožičky, takže si vybíráme míň náročnou trasu z Achada do Teixeira. Vyrážíme brzo ráno, stíháme krásnej východ slunce a jsme tu úplně sami. Trasa je opravdu taková „důchodcovská“ hřebenovka a máknout si musíme až v poslední části.  Výhledy jsou krásný a já určitě doporučuju tudy jít, pokud se nechcete moc trápit. My jsme si slíbili, že pokud se na Madeiru ještě někdy vrátíme, zajdeme si tentokrát tu náročnější trasu. 😊

Po zdolání Pico Ruivo hledáme vyhlídku, o které jsem si přečetla na internetu a nemá být nic extra. Místo toho nacházíme místo, který se mi z celé Madeiry zarylo do paměti snad nejvíc. V Sao Jorge jsme totiž nacházíme „skrytou“ cestu, podél které se dá dojít až dolu k moři a útesům. Nám se nejdřív až dolu jít nechce, protože sluníčko už začíná pěkně hřát a my jsme tentokrát oblečený do větší zimy, ale nakonec se hecujeme a vyrážíme dolů. Cesta je dost dobrodružná a vede po provazech, sesuvu půdy a ztrouchnivělých mostech, ale nakonec se dostáváme na nádherný poloostrůvek, kde si užíváme ty krásy, který příroda dokázala vytvořit. Pokud budete někdy na Madeiře, sem prostě musíte jet.

Večer jsme zakončujeme večeří ve Funchalu v restauraci Marisquiera Tropicana a ovíněný padáme do postele.

Pondělí

Na tenhle den nemáme nic extra napláovaný a tak se jen tak touláme. Začínáme na Cabo Girao – druhém nejvyšším útesu Evropy. Nahoře na nás čeká miliarda lidí a uměle vytvořená vyhlídka. Nic pro nás a tak rychle pelášíme dál do rybářské vesničky Camara de Lobos. Ta je krásná a pokud budete mít cestu, určitě sem zajeďte. V místním Poncha baru jsem měla tu nejlepší Ponchu (skloňuje se drink Poncha, nebo ne?) na světě a kdyby Kuba neřídil, asi bychom se tam zřídili my. 😀

Odpoledne se vydávám sama na „naší“ pláž (Praia Formosa) , protože Kuba musí pracovat. No, co vám budu povídat. Usnula sem a Kuba se mi doma strašně vysmál, že jsem červená jak rak. Zase o pár odstínů víc než předtím. 😀

Úterý

Osmý den pro nás znamená poslední celý den na Madeiře. Ráno proto vstáváme brzo a vydáváme se na další levády. Venku je zatím hezky a vyrážíme, i když počasí hlásí déšť a zataženo. Nejmíň by nám déšť vadil právě tady. Auto parkujeme na parkovišti klasicky úplně první zhruba ve třičtvrtě na 8 a vyrážíme směr Caldeirao Verde a následně Caldeirao Inferno. Tahle cesta podél levád se mi líbila mnohem víc než ta minulá. Cesta je víceméně (až na jednu brutální část) po rovině a i když celá trasa má 20km, neni to nijak náročné a člověk si to vlastně docela užívá.  Trasa nás vede do samotného srdce hor v oblasti městečka Santana a je se stále na co koukat. Během cesty potkáváme nespočet tunelů, kde se rozhodně hodí  baterka (nejlíp čelovka), nebo aspoň světlo na mobilu. Tunely jsou dost nízké a já sama jsem si tam jednou dala dost do hlavy. Turisty začínáme potkávat zase až cestou zpátky, kdy už nám to vůbec nevadí, protože jsme si už všechno předtím užili bez nich. 🙂 Cestou zpátky už nám pěkně leje a my si při pohledu na zmoklý turisty vydávající se na několika hodinovou túru škodolibě užíváme, že se nám brzký vstávání zase vyplatilo. 🙂

Večer už jen balíme věci, dopíjíme zbytky vína a ráno hurá na letiště. Kvůli větru čekáme hodinu v letadle na Madeiře a nemůžeme vzlítnout. Trochu nám to teda komplikuje přestup v Londýně, kde běžíme přes celý letiště jak v americkým filmu. 😀 Cestu ale naštěstí zvládáme bez újmy a to i přesto, že vedle nás oba lety sedí rodinka s miminem. Děti jsou radost, ale jen v případě, že vedle nich nesedíš v letadle. 😀

A teď nám nezbývá nic jinýho, než vymyslet, kam se vydáme příště!

Share: