Jedna z věcí, na kterou se vždycky do Itálie těšíme je krom sluníčka a romantický atmošky taky jídlo. (A pití!)

Proto jsem před odjezdem četla, četla a četla různý blogy a recenze a dneska vám předám to, co se osvědčilo nám.

Takže pokud se do Říma chystáte, nebo si prostě chcete jenom přečíst o tom, jak jsme si žrali jedli jako králové, šup na pokračování článku.

Ještě mi prosím odpusťte kvalitu fotek, která je šílená. Většina restaurací večer funguje jen s malým osvětlením nebo svíčkou a to můj telefon vážně nezvládá. 😀

Většinou si na dovolený hledáme místa kam zajdem na jídlo podle TripAdvisoru. Samozřejmě že ne vždycky recenze sedí, může být prostě blbej den a vy schytáte jenom to špatný, ale většinou jsme spoko. Horší je to už v případech, kdy na dovolený (nebo i doma) jdeme na jídlo do restaurace, na kterou narazíme někde cestou. V centru měst a u známých památek kolikrát dostanete hodně průměrný(nebo spíš podprůměrný?) jídlo za hodně nadprůměrnou cenu a ještě k tomu vás obsluhujou kyselý xichty, který jejich práce sere nebaví. Nejlepší je do takových podniků vůbec nechodit a radši si najít něco opravdu lokálního. Běžte tam, kde krom turistů najdete taky místní. Vemte si u nás třeba takovej Lokál. Místních je tam většina a řekněte mi místo, kde najdete lepší pivo a smažák. Nenapadá vás žádný co? To proto, že takový neni.

V Římě nás totálně nadchla čtvrť Trastevere a mrzí mě, že jsme si jí kvůli sobotnímu večernímu dešti nestihli projít ještě o něco víc. Najdete jí na druhém břehu řeky než je centrum a hlavní památky. Je plná úzkých uliček, starých činžovních domů a osetá kavárnami a restauracemi. My tam utíkali z centra, když jsme už měli po krk přelidněných ulic a pouličních prodejců.

Hned ve čtvrtek po příjezdu jsme si to namířili do restaurace Tonnarello. Je to hodně oblíbený místo a proto se nelekejte toho, že s největší pravděpodobností bude před restaurací fronta. Restaurace je obrovská a pokud nemáte požadavek sedět vyloženě na zahrádce, dostanete místo docela rychle. My jsme venku čekali jenom pár minut a ještě k tomu nám číšník všem nalil při čekání trochu Prosecca. Hezkej způsob jak si udržet zákazníky a nalákat je na alkohol. My si s Kubou potom koupili rovnou celou flašku. Každej den.. 😀Já si dala pizzu a Kuba Lasagne. Obojí bylo moc moc moc dobrý a STRAŠNĚ sytý. Celkově jsem nesnědla v Římě moje jídlo celý ANI JEDNOU a to jsem jinak docela jedlík. 😀 Za dvě hlavní jídla a lahev Prosecca jsme tu zaplatili 38€.

V pátek jsme během dne byli na snídani(u Vatikánu) i na obědě (poblíž Colossea), ale popravdě ani jeden název místa mi neutkvěl v hlavě, takže není ani o co stát.

Páteční večeře už ale za zmínku stojí. Vydali jsme se zase do čtvrti Trasevere, kde jsme si tentokrát vybrali restauraci Grazia & Graziella. Shodou náhod je hned vedle Tonnarella, kde jsme byli předchozí večer. Po celodennim trajdání jsme měli už docela brzo hlad, takže jsme šli na večeři už někdy před šestou a chytli jsme jeden z posledních volných stolků na zahrádce. Později už se před restaurací taky začala tvořit fronta, ale viděla jsem, že rozlévají čekajícím Prosecco, takže dobrý!

Krom naší oblíbený lahvinky Prosecca jsme si tentokrát objednali pizzu Quattro formaggi a Rigatoni Carbonara. Moje těstoviny byly totálně boží. Hrozně poctivě žloutkový a jiný než u nás, což byl trošku nezvyk, ale dobrota. Kubova pizza byla prý taky hodně poctivá, nebo aspoň podle množství gorgonzoly, co na ní měl. 😀 Jediný, co bych restauraci vytkla byl prostor. Italové podle mě mají ve zvyku narvat na co nejmenší prostor nejvíc stolečků a člověk pak nemá ani to svoje soukromí, protože sedí skoro na klíně někomu cizímu. 😀

Za sobotním oběděm jsme se hnali přes půlku Říma celí hladoví a uchození a nakonec jsme to boží vyhlášené místo nenašli 😀 A to jsme byli hned vedle, životní chyba!

Zalezli jsme teda do restaurace v centru Říma – Anni 60. Seděli jsme na zahrádce a obsluhovala nás příjemná slečna. Dali jsme si meníčko za 13€, které obsahovalo Bruschettu jako předkrm, pizzu nebo pastu a jedno pití (nealko, víno, pivo). Já zvolila těstoviny s lososem a Kuba Cannelloni s ricottou a špenátem. Moje těstoviny byly dobrý, ale strašně z nich byla cítit rybina a to mi to jídlo trošku znechutilo. Kuba to měl fajn, ale chudák už byl nešťastnej z toho, že všechny jídla chutnají jak rajčata. 😀 Takže takový místo, který nenadchne, ani neurazí.. Na lokalitu asi dobrá cena meníčka, jinde bychom za tohle platili úplně jiný peníze.

V sobotu později odpoledne, když už jsme byli doma vyvalený a uťapaný, se nám rozpršelo a málem jsme se na večeři nevykopali. To by byla ale obrovská chyba, protože tohle pro mě byl naprosto nejlepší gastro zážitek z celýho Říma!

Restauraci Mimi e Coco jsme měli skoro přes ulici a úplně z ní sálá příjemná atmosféra. Na stůl jsme si počkali v lehkym deštíku venku 20 minut se skleničkou vína a dostali jsme stůl zrovna ve chvíli, kdy začalo lejt jak z konve. Ani ostatní to ale neodradilo a čekali v tom slejváku venku dál. A že jich tam bylo! Restaurace je strašně maličká, ale moc příjemná. Na stěnách jsou různý desky, pohledy, cedule a dokonce i výstřižky z papírových prostírání, na které zákazníci píšou svoje vzkazy. Kuba si dal masový koule s bramborama, protože už byl pizzy a těstovin přejedenej a já si dala pizzu s pršutem, olivama a rukolou. A PANE BOŽE!! Moje pizza byla naprostý nebe a pokud bych měla vybrat, jak chutná pravá Italská pizza, tak takhle !! Lepší jsem nejedla, vážně. Navíc byla tak ohromná a sytá, že jsem si jí musela nechat zabalit s sebou a dojídala jí ráno k snídani. 😀 Sem prostě musíte jít!! Cenově je to sice trošku dražší než předchozí restaurace, ale stojí to za to.Slyšela jsem, že někde prý chtějí příplatek za stůl na zahrádce, ale my s tím osobní zkušenosti nemáme, tak nemůžu posoudit.

Pokud jste to dočetli až sem, tak vás fakt obdivuju. Tisíc slov o tom, co jsme jedli, to chce odvahu. 😀

Doufám že vám to třeba trochu pomohlo a že až pojedete do Říma, pochutnáte si stejně, jako my!

Share: