Za okny už to vypadá, že je skoro jaro a proto spousta z vás (nás) využije každý příležitosti na to, vyjet někam na výlet. My s Kubou věčně bojujeme s tím, že nám dochází nápady kam vyjet z Prahy a tenhle článek vzniká pro ty z vás, co máte stejný problém.

Lyžuju odmalička, ale nikdy jsem si k tomu nedokázala vytvořit ten správnej vztah. Nevim jestli to bylo tím, že jsem vždycky jezdila jen s tátou, kterej měl vysoký nároky na moje sportovní „výkony“ a malý pochopení pro moje dětský fňukání, nebo prostě faktem, že jsem jako malá sportu nikdy moc nedala. Na lyžák jsem sice jela na základce i střední pokaždý když byla možnost, ale spíš kvůli tomu, abych tajně se spolužákama pila na pokoji Jelzin, než kvůli mý lásce k lyžím.

Jsem přesně ten typ člověka, co když dočte všechny svoje knižní zásoby, okamžitě potřebuje kupovat další. A tak kolikrát jdu jen tak do knihkupectví a kupuju knížky, co mě zaujmou podle obalu a zadního popisu knihy. Ne pokaždý mi to vyjde a proto mám vždy radost, když od někoho dostanu na knížky doporučení. A právě proto vzniká tenhle článek. Pro všechny, co brouzdají knihkupectvím s chutí přečíst si něco novýho, ale třeba zrovna nevědí co.

Na létě krom koupaček a výletů miluju mimo jiné taky teplý večery, kdy můžu sedět dlouho do večera venku v tričku nebo šatech a je mi pořád příjemně. Když nejsme utahaný z práce, nebo nelítáme někde mimo Prahu, nejčastěji trávíme naše večery (odpoledne, dny?) někde „na pivku“. A Praha je kouzelná v tom, že nám nabízí nespočet míst, kde se dá příjemně posedět a užít si tu pravou letní atmosféru i mimo klasickou hospodu se zahrádkou. A já vám tady teď napíšu o těch mých úplně nejoblíbenějších místech. Sice je už léto skoro pryč, ale můžeme to brát jako ohlédnutí za těma neskutečně teplýma měsícema a taky jako inspiraci na léto příští. A nebo taky nemusíme čekat a můžeme vyrazit rovnou. Zatím máme krásně a na podzim se dá přece taky ještě sedět venku. I když třeba ve svetru a huňatý šále:))

O založení a hlavně udržení blogu, na který bych pravidelně přispívala přemýšlím a mluvím už dlouho. Nikdy jsem však nenašla odhodlání do toho jít.